Porodní bolesti distanční výuky překonány

Klasický školní rok nám skončil ještě dříve, než vůbec pořádně začal. Že k uzavření škol z důvodu šíření COVID – 19 dojde, jsem předpokládal již koncem srpna, ale doufal jsem, jako všichni ostatní, že tomu bude v listopadu nebo až v prosinci s příchodem nepříznivého počasí. Že se zavření základních škol dotkne i těch nejmladších žáčků, jsem si představoval jen v těch nejhorších snech. 

Již září letošního roku bylo zvláštní. Postupně nám odcházeli do karantény žáci jednotlivci, na ně se postupem času nabalovaly celé třídy. To s sebou přineslo pročítání manuálů a nejrůznějších doporučeních MŠMT, neustálé konzultace s KHS, trasování a kontaktování, řadu opatření týkající se chodu a organizace výuky, změny rozvrhu tříd, minimalizaci přesunů, … Připravovali jsme se na různé varianty distanční výuky, které ale vždy kvůli změnám v nařízeních MŠMT skončily v šuplíku. To příliš optimismu nedodá.  K tomu všemu nepřispěla ani složitá personální situace, kdy lidé zůstávali ze dne na den v pracovní neschopnosti či karanténě.

Již koncem loňského školního roku jsme se intenzivně začali připravovat na distanční výuku – absolvovali jsme několik školení, a i díky umu pana učitele Juna, který připravil návodná videa pro učitele, rodiče i žáky, jsme mohli ihned po uzavření škol rozjet výuku na dálku prostřednictvím MS Teams. Abychom usnadnili práci nejen žákům, ale i rodičům, tak jsme se snažili proškolit v této platformě i samotné žáky. Druhý stupeň orientaci v MS Teams zvládl bravurně, na prvním stupni je situace trochu jiná. Zde je potřeba velké zapojení ze strany rodičů, za což jim mnohokrát děkujeme. I přesto jsme se snažili od 3. ročníků výše žáky v systému zaškolit. Uvidíme, co příští dny přinesou, ale jsem přesvědčen, že se vše nakonec povede tak, abychom zvládli distanční výuku, jak si představujeme – na jedničku.

Několikrát jsem použil pojem distanční výuka, a proto bych rád nyní uvedl, co si pod tímto souslovím představit. Distanční vzdělávání může probíhat ve dvou rovinách. Jednak synchronně (kdy žáci jsou aktivně zapojeni do výuky prostřednictvím videohovorů, jsou tzv. online) a jednak asynchronně, kdy se žák vzdělává samostatně na základě zadané práce učitelem (žáci jsou tzv. offline).

S kolegy jsme si na začátku stanovili zásady a pravidla distančního vzdělávání včetně rozsahu synchronní a asynchronní výuky. Jsme za to, že rozdělení je vyvážené, a že počet hodin v rámci videohovorů by neměl přesáhnout v průměru 3 hodiny denně u těch nejstarších žáků.

Aby vše co nejlépe fungovalo, je zapotřebí, abychom všichni (učitelé – žáci – rodiče) táhli za jeden provaz. Aby si všichni doma, co se vzdělávají na dálku, také nastavili nějaký řád a pravidla. Základem je komunikace s učiteli, intenzivní a pravidelná práce již od ranních hodin, chuť a správná motivace.

Jsme si vědomi, že ne každá rodina je vybavena kvalitní technikou, ale ani my, jako ZŠ, na tom nejsme ideálně. Stále čekáme na slíbené peníze od MŠMT na zakoupení počítačové techniky. I z tohoto důvodu zatím nejsme schopni ve velké míře zapůjčovat notebooky a jiná zařízení žákům.  V případě, že žák nemá možnost se synchronně vzdělávat, ještě neznamená, že se nevzdělává vůbec. Učitelé po domluvě s žáky řeší další možnosti individuálně. Mějme na paměti, že distanční výuka je povinná.

Dovolím si jeden postřeh z počátku výuky. Mnozí starší žáci vědomě nezapínají kameru, a tudíž učitel nemá zpětnou vazbu o jeho práci v dané hodině. Vizuální kontakt je velmi důležitý nejen při výuce cizích jazyků, ale i pro vzájemnou interakci. Pokud se žáci mají během výuky na dálku něčemu naučit, jsou kamera a mikrofon nezbytnou součástí.

Na závěr mi dovolte, abych všem popřál mnoho zdaru. Učitelům, aby se s novotami rychle sžili a popasovali. Rodičům, aby je „suplování“ naší práce bavilo, aby je příliš nezahltilo a aby měli pevné nervy. Žákům, aby zvládli svůj každodenní boj s leností a aby se krok po kroku posouvali kupředu.

Pevné zdraví a hodně síly nám všem.

Petr Chochola