Měsíc coronavirového vzdělávání

Ve středu 11. března se zavřely dveře naší základní školy. Dozvěděli jsme se tak v úterý v dopoledních hodinách. V domnění, že se za měsíc vrátíme do lavic a za katedry, jsme se nestačili skoro ani pořádně rozloučit. Žákům a rodičům jsme poskytli ty nejnutnější informace a pak vše „rozjeli“ už jen na dálku.

Velkým pomocníkem se nám stala komunikace přes Školu OnLine. Rodiče i žáci jsou na ni několik let již navyklí a mysleli jsme si, že s ní umí pracovat. Přesto nás překvapily desítky a desítky zákonných zástupců a žáků, kteří si psali a volali o přihlašovací údaje. Prostředí Školy OnLine je intuitivní, nabízí rychlou a flexibilní komunikaci mezi všemi účastníky. Jejím prostřednictvím zadáváme úkoly a jednotlivé učivo.

Snažíme se, aby množství učiva bylo vyvážené, pestré a zajímavé. Aby nezatěžovalo převážně rodiče. I když vím, že na nejnižších stupních je rodičovská pomoc velmi důležitá a stěžejní. Ukázalo se nám, že většina žáků s online prostředím nemá problém a orientuje se v něm. Těm, co požádají o jinou formu práce, učitelé vycházejí maximálně vstříc individuálně. Řada nakladatelství v této situaci uvolnila různé online učebnice, existují online procvičování atd., což také velkou měrou napomáhá k vzdělávání našich žáků. Možností je spousty.  Někteří naši vyučující využívají i další platformy – např. Google Classroom či Skype. Některé umožňují se i „vidět a slyšet“. Ne všichni se však videokonference mohou zúčastnit, a já bych takovým žákem rozhodně být nechtěl, ale i tak to vnímám jako vhodnou možnost, jak učitel může s žáky udržovat „reálnější“ kontakt.

V době, kdy píšu tyto řádky, se uvažuje o tom, že by školy měly být zavřené do konce června. To si však upřímně nedokážu představit. Škola není jen o vzdělávání, ale také o potkávání se, povídání si o běžných každodenních věcech ve frontě na oběd, úsměvu nad dobře vykonanou prací … Škola bez žáků je prázdná a smutná. V kanceláři sedím téměř denně, to ticho je až mučící. Pokud se tak stane a děti usednou do lavic až v září, pak musím začít řešit věci, které v historii školství snad ani řešeny ještě nebyly. Kdy budou přijímačky deváťáků, jak proběhnou talentové a přijímací zkoušky do 1. a 6. ročníků, … Vidíte, všichni se učíme učit, myslet a tvořit jinak. Já, učitelé, žáci, rodiče… Zkrátka jsme v tom všichni.

Na závěr bych chtěl mnohokrát poděkovat všem učitelům naší školy za velké pracovní nasazení nejen při vzdělávání našich žáků, ale i za práci, která převyšuje rámec pracovních povinností. Ať už je to jakákoli forma pomoci v této pro nás nelehké době. Moc si toho vážím.

Rodiče, vám děkuji za trpělivost, pevné nervy a pomoc při vzdělávaní vašich – našich dětí. Vím, není jednoduché skloubit práci, péči o domácnost a při tom mít kontrolu nad plněním všech úkolů. Přesto vás prosím, vytvořte pro děti ty nejlepší možné podmínky.

Vás, milí žáci, prosím, abyste nezaháleli. Snažte se žádný den nepromarnit. Tím nemyslím, abyste dennodenně seděli jen nad učebnicemi a u PC. Využijte této příležitosti k tomu, že si najdete čas na to, co vás baví, v čem jste dobří, v čem byste dobří chtěli být. Hýbejte se a pomáhejte rodičům.

Pevné zdraví nám všem přeje                                               

Petr Chochola